Následující text jsem kdysi jako poznámku zveřejnil na Facebooku. Netýká se překvapivě webdesignu ani SEO, ale to zase tolik nevadí. Vlastně se jedná o krátký a netradiční životopis internetem postiženého stárnoucího páprdy, který pamatuje žvýkačky Pedro a tvrdé Sparty za deset kaček. A vůbec si pamatuje spoustu věcí, které by rád zapomněl, jenže mozek funguje na odlišných principech. Nejspíš to znáte sami. Schůzku domluvenou na zítřek klidně zazdíte, ale fakt, že vám hloupé učitelky nutily v mateřské školce nenáviděnou krupicovou kaši, si pamatujete dodnes. Od té doby také víte, že nejlepší krupicová kaše se doopravdy jmenuje bůček. Jen na okraj - dál číst nemusíte, pokud nepatříte mezi zoufalce, kteří se občas ponoří do své minulosti a hledají v ní poučení pro své budoucí skutky. Občas to dělám také, ale popravdě - nepomáhá to. Stejné kraviny, jaké jsem dělal tenkrát, provádím i dnes. Ovšem drobný rozdíl tu je - už vím, že páchám blbost, což je výsada stáří. Zamlada totiž každá vymyšlená ptákovina vypadala jako geniální nápad.

Mládí webdesignerského páprdy

Mládí jsem prožil v malebném lázeňském městě na soutoku řeky Ohře a říčky Teplé. Ta je opravdu teplá, jak mohou potvrdit lázeňští hosté. A hostky, abych nezapomněl na genderovou rovnoprávnost. Samotné Karlovy Vary v těch těžkých socialistických dobách byly městem hodně šedým a dost ponurým. Kromě Grandhotelu Pupp se zářivě barevná fasáda hledala dost těžko a futuristická lešení s neuměle vyvedeným nápisem "Pozor, padá omítka" byla všudypřítomná. Ostatně - v Praze to, pokud si dobře vzpomínám na svá studentská léta, nebylo o moc lepší. Dnes se díky ekonomické přičinlivosti Kocábem dveřmi vykázaných ruských bohatýrů, kteří se o dvacet let později vrátili oknem s kufry plnými dolarů, staly Karlovy Vary prvním ruským městem v Evropské Unii, a září všemi barvami duhy.

Vyrůstal jsem ve čtvrti zvané Bohatice, která se vyznačovala především tím, že jsme tam byli všichni chudí. Paradox. Klidná čtvrť na karlovarské periferii byla také místem, kde jsem jako jinoch základní školou povinný poprvé na vlastní oči spatřil naživo nefalšované dámské přirození.

Televize tenkrát nabízela pouhé dva černobílé programy a podobné erotické zážitky nám bohužel strana a vláda nedopřávala. Dbala tak, aby z nás vyrostli ti praví socialističtí občané, což se jí v mém případě lehce vymklo z rukou. Blue Hustler také ještě neexistoval, a tak musela zaskočit snědá a nadprůměrně vyvinutá kráska z rodiny Pužových, obývajících s námi ulici, která nesla jméno po zapomenutém komunistickém básníkovi Kamenickém. Nutno dodat, že zaskakovala ráda a svou ochmýřenou přítelkyni ukazovala často, se zjevnou radostí a navíc grátis. Nejspíš od té doby jsem zarytý heterosexuál.

Otce jsem nepoznal, vlastní matka po dvanácti měsících mého života zjistila, že nejsem přesně to, co od života očekávala, a tak jsem skončil v péči prarodičů. Respektive prarodiče. Svého dědy. Býval esem karlovarské kriminálky a čtením jeho kriminalistických sborníků plných černobílých fotografií hnusných a sadistických zločinů jsem strávil převážnou část mladistvých večerů. Nejspíš proto k mým oblíbeným filmům patří rozkošně krvavá dílka Quentina Tarantina. Kromě toho byl ale děda bohužel také zarytým a pravověrným komunistou, což začal byl problém už v okamžiku, kdy jsem dosáhl věku asi čtyř let a pomalu se chystal na povinnou školní docházku.

Přesně v té době se udály dvě zásadní věci, které ovlivnily můj další život navždy. Nejspíš jsem se stal nejmladším antikomunistou na světě (byť v jednom z čísel Magazínu Mladé Fronty Dnes tvrdí totéž i Jaroslav Hutka, ale jeho něco podobného potkalo až o rok později) a přesně jsem pochopil, co doopravdy znamená rčení "mít smíšené pocity."

Děda byl trochu umanutý a zjevně přesně nechápal určení a smysl základní školy. Žil totiž v neustálém strachu a stresu, že vstoupím do prvního ročníku základní školy v Bohaticích a nebudu umět číst, psát a počítat. Udělal bych mu totiž prý ostudu! A tak zatímco si ostatní mrňata z širokého dalekého okolí užívala poslední chvíle svého bezstarostného dětství vcelku v pohodě, já byl nucen poznávat tajemná zákoutí matematiky a psaného projevu. Proto se stalo, že už v pěti letech jsem byl vzdělaný antikomunista, který první stupeň základky prožil v pohodě, protože se tam děcka učila věci, které já už dávno uměl. A četl jsem si Poea a Neználka. Zase paradox.

Představte si ale nyní čtyřletého rozjíveného parchantíka, kterého železná dědova vůle posadí na porcelánový nočník na dohled předpotopního televizního přijímače, kde černobíle řádí Křemílek s Vochomůrkou, vrazí mu do ruky fragmenty novin zvané Rudé Právo a nutí ho nahlas předčítat pitomé bláboly už na první pohled nedávající žádný smysl. Když si tuhle scénu vybavíte, nebo nedejbože prožijete, přesně pochopíte, proč nesnáším komunisty a co doopravdy znamená „smíšený pocit.“

Pokaždé jsem se kvalitně posral.

Když si tuto skvělou knihu http://zdrojak.root.cz/clanky/sileni-korektori-uci-cestinu-pristupnou-formou/ koupíte, neprohloupíte. Stejně jako já. Začtete-li se ovšem do komentářů pod recenzí, budete nejspíš rozpačití. Zase stejně jako já. A Arthur Dent.

Když jsem si pročítal komentářovou úvahu "Kapitána Ruma", vzpomněl jsem si, že kdysi v internetovém dávnověku se někde u Pixyho na blogu objevilo pěkné shrnutí, jak moc je to s krásným českým jazykem na webu nahnuté. A proč jsou blogeři prakticky ti jediní, kteří mohou (a tím pádem musí) kultivovat své čtenáře. Vylovil jsem ho a zde je citace:

Proč jsou blogeři posledním záchranným kruhem, kterým lze uchránit mateřský jazyk před przniteli všeho druhu

Píše Arthur Dent: "Kdosi se na mém blogu vyjádřil v tom smyslu, že blogeři (někteří) dnes vytvářejí na internetu ostrůvky češtiny uchu (a oku) lahodící. A možná má pravdu - když se podíváte na český internet, co najdete?

1. Zpravodajské weby - používají "zpravodajskou češtinu"
2. Firemní prezentace - to je zase samé "naše firma provádí zajištění realizace komplexního hodnocení..."
3. Chaty, diskuse a podobné - "Ses pos*al, deb*le, ňák nejsi fpoho, do toho nejdu"
4. Vyhledávače, programátorské stránky - to je technická čeština
5. Pornostránky - ty používají svůj vlastní druh šifer. Opravdu! Stránky plné lasturek, mušliček a kačenek nejsou o zvířátkách!
6. Stránky s literaturou, stránky o češtině a pod. - ovšem na takové stránky chodí minimum lidí.
7. Domovské stránky - tady je úroveň všelijaká, spíš nižší.

Takže zbývají jen ty weblogy. :)"

Výzva blogerům

Až budete, pánové a dámy, smolit nějaký duchaplný příspěvek na svůj opečovávaný blog, pište, prosím, hezky česky. Ať nejste za troglodyty. Výše zmíněná kniha vám může pomoci zábavnou formou odhalit spoustu chyb, které nevědomky činíte. Aneb - žádný učený z nebe nespadl. Něco málo přes dvě stovky za velmi čtivou a inteligentní knihu počítám ve svém rozpočtu najdete. Odepřete si asi tak deset piv (tedy pokud nejste Pražáci, ti si mohou odepřít méně :)

To je má recenze a doporučení. 

Ptá se s potutelným výrazem ve tváři major Terazky a Kefalín jenom krčí rameny. Populární otázka, na kterou, jak se zdá, neexistuje jednoznačná odpověď, žije svým vlastním životem. Dnes a denně trápí nezanedbatelnou skupinu „SEO optimalizací“ posedlé veřejnosti. A nejen jí. Vše vysvětlující odpověď samozřejmě někde poletuje. Musí. Jinak to nejde. Na každou otázku přeci existuje jednoduchá odpověď. Řeknete si. A máte pravdu!

Příkladně na jednoduchý dotaz „existuje Bůh?“ je po ruce překvapivě jednoznačná odpověď. „Kdo ví?“ Odpovídat na otázku otázkou možná vypadá na první pohled jako blbost, ale opak je pravdou. Velmi často právě otázka bývá vše vysvětlující odpovědí.

 „Mrška odpověď“ z  titulku se nevyzpytatelně vznáší v éteru přeplněném mýty, pověrami, dohady, nesmysly a často i pitomostmi. Snadno se tím pádem ztratí v digitálním chaosu. Nemůže za to. Přirozenost, která jí byla dána do vínku, a která jí velí být všem na očích tak okatě, až to přijde veřejnosti podezřelé, je nezbytnou podmínkou její existence. „Tak jednoduché to přeci být nemůže,“ řeknete si často, když obdržíte odpověď. A tentokrát pravdu nemáte! Může. Také většinou bývá. Správné odpovědi jsou prostě vždy po ruce a celkem snadno k mání. Jenom je prostě nutné ruce sbírající odpovědi používat v souladu se zásadami zdravého rozumu, který bohužel sám o sobě začíná být nedostatkovým zbožím.

Právě samotná otázka „co je to vlastně SEO?“ je velmi ošemetná a pochází ze skupiny otázek záludných a nutících lidi přemýšlet. Jenže přemýšlení je činnost, která v moderní uspěchané době evidentně hyne na úbytě. Ti jednodušší mají odpověď promptně po ruce: SEO je optimalizace pro vyhledávače. Přece! No jo.

Ale co to vlastně jsou ty vyhledávače? Kolik jich doopravdy je? Dva? Dvacet? Padesát? Víc? A pracují všechny stejným způsobem nebo každý jinak? A ví tedy vůbec někdo, kromě tvůrců, jak doopravdy uvnitř fungují? A jak budou fungovat zítra? Za týden? Za měsíc? Jakou váhu má H1? H2? STRONG? A má vůbec smysl se podobnými otázkami trápit? Není nakonec lepší zabývat se tím, jak přemýšlejí a chovají se hledající lidé a jim se přizpůsobit? Má smysl dělat SEO jenom pro SEO?

Ukazuje se, že i kovaní profíci, kteří svému oboru rozumějí, nedokáží skutečný význam zprofanované zkratky srozumitelně laikovi vysvětlit. Nebo si správnou odpověď střeží jako oko v hlavě, poněvadž je to přeci jejich „know how.“ Chyba! Je těžko říct, co je horší, zda záměrná tajuplnost „SEO expertů“, nebo neschopnost platící části populace pochopit neorganizovaný chaos vládnoucí na webu. Vypadá to, že potíž je na obou stranách. Jak už to tak bývá.

Pro příklady zbytečných činností páchaných v „rámci SEO optimalizace“ nemusíte chodit nijak daleko. Stačí jednou za čas vyrazit na kterékoliv fórum věnující se tomuto populárnímu oboru. Procházím je často a rád, přestože to může škodit duševnímu zdraví. Příklad za všechny. Následující vlákno (http://forum.seo-servis.cz/2_1331_0-doataz-na-seo.html) je velmi poučné. Připomínám, že zdaleka není jediné. Stejně nesmyslné otázky a stejně pitomé odpovědi najdete prakticky všude, čest světlým výjimkám. Tazatelé i odpovídající se pitvají v titěrnostech a uniká jim podstata celého oboru.  

Není přitom pravda, jak mi někteří podsouvají, že se jedná pouze o „hrající si děti z Webtrhu.“  Spousta „SEOlogů“ vlastnících eseróčko na SEO obtěžuje pravidelně spamem i mé klienty a nabízí jim, že pro jejich weby udělá to pravé a jediné SEO. Prima. Může to být vcelku legrace. Až do okamžiku, kdy vám píše vyděšený zákazník, kterému se staráte o úspěch jeho webové prezentace, že jste mu zapomněl udělat pořádné SEO. Doplněno analýzou kódu ze SEO Servisu. A jak jste si to mohl dovolit! Za ty peníze! Buďme nyní sprostě konkrétní. Dva krátké příběhy, které uvedu, se skutečně staly, a to přímo mně.

Čtěte a divte se.

Dopisoval jsem si krátce s vlastníkem jedné obsahově perfektně zpracované prezentace. Technické stránka sice kulhala na obě nohy, ale majitel se webu věnoval ve svém volném čase a koneckonců – nejdůležitější bylo, že vše funguje. Vidíšviď editor šlapal bezvadně a on víc nepotřeboval. Jak to celé uvnitř pracuje, nebo že existuje nějaké HTML, ani netušil. Bylo mu to jedno. Dělal prostě věc, která ho bavila. Vytvářel web, který se do neuvěřitelné hloubky věnoval entomologii a obsahoval spoustu unikátního a jinde neviděného materiálu. Nirvána pro milovníky roztodivné hmyzí havěti.

Pak někde zjistil, že existuje SEO. A pojal pochopitelnou myšlenku trošku zahýbat s popularitou a návštěvností svého webu, který ho stál spoustu drahocenného času. I obrátil se na SEOloga, který mu měl pomoci, protože on sám tomuto oboru absolutně nerozuměl. Zato přesně věděl, z čeho se doopravdy skládá kulička, kterou před sebou válí hrdobec. Pardon - hovnivál.

SEOlog neváhal ani minutu. Za (na první pohled) poměrně solidní peníz mu promptně doporučil především zajistit, aby se všech asi tisíc statických stránek stalo validními. Jako bonus kvalitního SEO pak doporučil u všech popisků brouků zrušit kurzívu, protože ta se prý vyhledávačům ani trochu nelíbí. Bylo mi ho líto, když jsem si představil, co ho stálo za úsilí ve FrontPage nahradit ručně všechny ty zpropadené HTML elementy tak, aby měl lepší SEO. Na validitu rezignoval, protože stejně nevěděl, co to je. V duchu jsem proklel všechny SEOlogy a dodal mu pár doporučení zcela zdarma. Výše řečené mám zdokumentované a fakt jsem si nic nepřimyslel, protože tak bujnou fantazií prostě nevládnu.

Druhý příklad je závažnější, protože ten málem skončil roztržkou mezi mnou a jinak solidním klientem, s nímž jsme se do té doby vezli na stejné vlně. Dorazila mi do emailové schránky žádost nějaké SEO firmy o poskytnutí přístupu na FTP obchodně poměrně úspěšného eshopu, aby její zaměstnanci mohli provést „SEO optimalizaci.“ Zajímalo mě, co tím myslí, a tak jsem reagoval celkem slušně. Především jsem jim odmítl požadovaný přístup poskytnout, protože nejsem digitální sebevrah. Dále jsem položil logickou otázku stejnou, jaká je v titulku tohoto spotu – co přesně mají tou SEO optimalizací na mysli a co konkrétně na tom FTP budou provádět.

Odpověď? Instalace SEO lišty, registrace do systému PageRank.cz a dvou stovek prapodivných katalogů. Také pochopitelně zvalidnění a optimalizaci HTML kódu. Zdálo se jim zjevně, že kód obsahuje málo elementů H1 a STRONG, nebo jsou na špatném místě v kódu, což je zásadní chyba, prosím. To pak vás ty vyhledávače takzvaně shodí dolů. A zase mi bylo klienta líto. Naštěstí se známe dlouho, tak jsme si na osobní schůzce vyjasnili několik zásadních skutečností. Ale byla to fuška a tak trochu ztráta času. Podobných příkladů mám uloženo povícero a věřím, že nejsem sám. Bude-li zájem, rád se podělím. Podotýkám, že frekvence podobných SEO nabídek narůstá tempem téměř geometrickým a začíná to být hodně otravné.

Tím se vracím ke své poslední glose na Zdrojáku (http://zdrojak.root.cz/clanky/kaslete-na-seo-nema-to-cenu/), která zůstala zjevně trochu nepochopena. Nejspíš je moje chyba, že jsem v rámci její tvorby nepostavil takzvaný oslí můstek a neřekl na plnou hubu, co jsem měl doopravdy na mysli: Než dělat takové SEO, jaké doporučují tihle filištíni, je prostě lepší nedělat SEO vůbec žádné.

Ušetřenou energii a čas lze pak vrazit do toho nejdůležitějšího – budování lidem užitečného obsahu a propagaci. Úspěch možná přijde později, ale zákonitě se dostaví, pokud máte co nabídnout. Jenže glosa je glosou právě proto, že je určena k zamyšlení. A může být i hodně subjektivní či kontroverzní, protože čerpá často z konkrétních zkušeností autora. Čekal jsem, že to čtenáři pochopí. Také proto mě trochu zamrzela reakce Marka Prokopa (http://www.sovavsiti.cz/weblog/152/dukaz-seo), který tam onu pověstnou červenou niť bohužel nenašel. Ale chápu ho. On SEO rozumí a hlavně ho denně vidí z trochu jiné perspektivy, než já. 

Na druhou stranu je ovšem možné, že SEO profesionálové dělají, co je v jejich silách, ale lidé, kteří by velmi rádi fundovanou odpověď na otřepanou otázku znali, nejsou prostě ochotni naslouchat. Nebo poslouchají amatérskou bandu muzikantů produkující falešné tóny a přijde jim to celé v pohodě, protože prostě nemají hudební sluch. Těžko říct, co je horší.

A závěr?

Zodpovězme si dvě otázky:
 
Co SEO není?
SEO není optimalizace pro vyhledávače.

Co znamená dělat SEO?
Dělat SEO znamená přemýšlet jako člověk, který něco hledá, a nikoliv jako hledající robot, který nikdy dopředu neví, co doopravdy hledá.

Tak je to prosté.

Ano.

Nejsem tak velký snilek, abych se domníval, že volbami ten maras, kteří naši politici dokázali za poslední rok či více vyrobit, zmizí jako pára nad hrncem. Nastává velký boj, kde zdravý rozum bojuje na straně hodně oslabené. Ostatně stesky Jiřího Paroubka, že jeho rezignace byla neuvážená, vybízí k opatrnosti.

S kolegou Daliborem Tydlačkou jsme tedy prozatím uložili Čulibrka k ledu, ale s ohledem na fakt, že naši planetu ohrožuje globální oteplování, je možné, že se zase probudí. Neradi bychom sympatického ptáka se zrcadlem rušili v jeho odpočinku, ale jsme připraveni. Na všechno. I na to, na co připraveni nejsme.

Pro všechny, kteří si kreslené vtipy utahující si z absurdity naší politické scény oblíbili, jsme připravili archivní materiál v podobě PDF souboru, který si můžete nyní zcela zdarma a beztrestně stáhnout (soubor má asi 16 MB), vytisknout a někam založit. Nebo uložit. Nebo se jím prostě kochat a říkat si - to byla fakticky děsná prča. Ještě větší než Velký Třesk :)

Děkujeme za přízeň a držte nám i sami sobě palce, aby už nikdy nebylo nutné vytahovat zrcadla.

www.plavacek.net
www.ilustrace.eu
www.culibrk.cz

Včera k večeru se pomocí nevybíravých spammerských metod představil fungl nový systém pro automatizovanou výměnu odkazů jménem BackLinksGenius.cz. Premiérový vstup na českou SEO scénu se tedy moc nevyvedl (viz nakrknutí moderátoři třeba na Diskusi JakPsátWeb http://diskuse.jakpsatweb.cz/?action=vthread&forum=18&topic=111067) a vysloužil si tak mou pozornost.

Jak to celé funguje?

Nejprve jsem si tedy pozorně pročetl jejich webovou prezentaci, abych si udělal obrázek, v čem je vlastně nový systém průlomový. Přeiznejme si, že tak trochu je. Nabízí totiž automatické vkládání textových odkazů do již napsaných článků na zaregistrovaných blozích. Články musí být starší dvou měsíců. To je logický požadavek, protože tím se systém ubezpečuje, že text je ve vyhledávačích již zaindexován. Princip je poměrně jednoduchý - zaregistrujete se jako bloger, necháte si schválit administrátorem svůj blog, stáhnete si plugin a voilá - můžete začít vydělávat.

Oproti ostatním systémům na prodej zpětných odkazů (třeba Text Links Ads) je tedy jeho použití velmi jednoduché, niméně limitované tím, že pluginy existují pouze pro Wordpress, Drupal a Joomlu. Tím, že se odkazy vkládají do již hotových textů, se systém snaží oblafnout algoritmy vyhledávačů (především Google, kterému je prodej odkazů hodně proti srsti), protože odkazy budou vypadat přirozeně a budou tedy automaticky špatně detekovatelné.

Až potud vše vypadá jako dobrý nápad, jak zajistit blogerům nějakou tu zlatku a inzerentům jednoduchý přístup k různorodému obsahu. Bloger si navíc ušetří práci, poněvadž třeba na rozdíl od systému PlaCla, není nucen psát nesmyslné PR bláboly obohacené několika odchozími odkazy. Potud samé výhody. A teď druhá strana mince.

Dá se této firmě věřit?

Když jsem si večer společnost provětrával a pátral, kdo za ní vlastně stojí, zbylo mi víc otázek než odpovědí. Projděme si je:

1. Doménu BackLinksGenius.cz si zaregistroval v únoru 2010 jakýsi Tomáš Roud, víc nezjistíte, protože většina údajů k doméně je neveřejná (viz http://www.nic.cz/whois/?d=backlinksgenius.cz). Pokud si ho ale proklepnete více, zjistíte, že patří k vedení společnosti SEO Expert Radka Karbana. Tato společnost je čerstvě vybavena zajímavým certifikátem (viz http://www.seo-expert.cz/tiskove-zpravy/uzavrena-spoluprace-s-backlinks-genius), který vám moc nepoví, zato je opatřen nenápadným affil identifikátorem. Mno.

2. Společnost samotná sídlí v poměrně nevzhledném rodinném domku kdesi na periferii Londýna

(přesná adresa:

a mapa: http://jdem.cz/fcn43 - zkuste Street View)

3. Podmínky služby jsou velice, velice obecné. Úsměvně působí především bod 1, který praví, cituji:

Osoby, které jsou jakkoliv spojené a/nebo pracují pro některý z internetových vyhledávačů se nesmějí do BG zaregistrovat, ani ho nijak využívat, ani pověřit jinou osobu k zaregistrování do BG.

Jakým způsobem to majitel nebo majitelé společnosti chtějí kontrolovat, je mi docela záhadou. Naznačuje to také, že systém trpí nějakou slabinou, kterou by poučený programátor byl schopen nějakým způsobem objevit a následně na webech automaticky detekovat

4. V podmínkách služby se výslovně praví, že veškeré případné spory budou řešeny dle britského právního řádu bez ohledu na kolizi s českým právním řádem. Nejsem právník, ale příliš se mi to nezdá.

5. V podmínkách se nikde nezmiňuje (nebo jsem ten údaj nenašel), jakou provizi si vlastně společnost účtuje z výdělku inzerenta nebo blogera, což je poměrně zásadní údaj pro oba jmenované

6. Aby celý systém spolehlivě fungoval a byl schopen vkládat klasické odkazy do již hotových textů na blogu, musí mít nutně přístup do databáze blogu (nemohl jsem si funkci přesně ověřit, protože ani jeden z podporovaných systémů nepoužívám). Nejsem sice profesí paranoik, ale právě tohle je podmínka, která se mi  nejde pod fousy a představa, že někoho prakticky neidentifikovatelného pustím do své databáze originálních textů, by mě mohla budit ze sna. (Doplněno, tak do databáze systém nutně mít přístup nemusí, každopádně zbývá otázka, jak dalece bude mít bloger pod kontrolou odchozí odkazy.)

7. Systém nabízí provizní systém, na čemž koneckonců asi nic špatného není, nicméně svými pravidly nápadně připomíná MLM nebo vzdáleně i klasické letadlo. Ale budiž.

Závěrečná poznámka

Vynášet komplexní soudy zatím nelze, protože celý výměnný systém je nový a uživatelé WebTrhu ho zatím pořádně neobjevili. Mám-li mluvit za sebe, nemohu se zbavit pocitu, že zde něco zapáchá. Představit se spamem alá Radovan Kaluža není nejlepší nápad. Obchodní podmínky samotné jsou nedůvěryhodné a sídlo společnosti také moc důvěry nevzbuzuje (ano, vím, i Google vznikl v garáži). Celé to prostě nápadně připomíná zkrachovalý DirectoGlobal, který dodnes, pokud vím, dluží svým klientům peníze.

A zbývá poslední otázka

Vezmeme-li dále v úvahu, jak zuřivě Google bojuje proti prodeji zpětných odkazů (minimálně snížením GTPR), dá se vcelku očekávat, že weby zapojené do tohoto systému bude časem schopen identifikovat. A možná nějakým způsobem potrestat. U Seznamu nevím, ale tomu prodej linků tolik v žaludku neleží, protože sám Dušan Janovský chápe, že i bloger si potřebuje vydělat na živobytí.

To jsou ovšem jenom mé dohady a čas nejspíš ukáže. Pokud ale dáte na mou radu a se zapojením do systému nějakou dobu vyčkáte, nejspíš nic nezkazíte.

A Čulibrk?

Ten dnes dočasně končí. S Daliborem doufáme, že vám ten předvolební měsíc alespoň trochu zpříjemnil a že jste ho měli rádi. Po vyhlášení volebních výsledků dáme s Daliborem hlavy dohromady a uvidíme, co dál.

K tématu dnešního delšího spotu mě přiměla poměrně zajímavá událost, která se udála uvnitř systému PlaCla.cz (jistě netřeba představovat, tímto mu dělám reklamu, protože autor za to, že není využit tak, jak by si zasloužil, pochopitelně nemůže).

Zmíněná událost dokázala nade vší pochybnost, že skutečné výhody poměrně uzavřeného systému jako první pochopila jedna (nejmenovaná) velká SEO agentura (ale možná je jich víc, nepátral jsem do hloubky), zatímco blogeři, kteří své drahocenné místo nabízejí, jsou za blbce. Důkazem budiž dnes zveřejněných 92 poptávek na sepsání PR článku, z nichž jedna každá nabízela nemlich stejnou cenu a prakticky stejný text. Citujme:

Napsat článek na téma "cenzurováno", který bude odkazovat na adresu "cenzurováno". Článek bude mít rozsah 1,5 NS (1800 znaků včetně mezer) a bude vybízet k objednání služeb "cenzurováno" na uvedeném webu. Bude vysvětlovat a propagovat nabízené výhody. Článek bude obsahovat 2 - 3 hypertextové odkazy v různých variantách fráze "cenzurováno". Měl by současně podporovat i značku webu a budovat jeho dobré jméno.

Nabídnutá cena činila u všech těchto inzerátů jednotných 112 Kč.

Pomiňme prozatím skutečnost, že drtivá většina v systému zaregistrovaných blogů se nemůže pyšnit kdovíjakou návštěvností a tak základní myšlenku PR článku, jehož cílem má být široké veřejnosti představit nějakou novou zajímavou službu (nebo věc, to je fuk), pohřbívá už ze startu. Přidáte-li ale k uvedenému fakt, že většina "PR článků", které tito většinou bezejmenní (nic ve zlém) blogeři splodí, jsou na úrovni slohové práce žáka šesté třídy základní školy (opět nic ve zlém, ale je to bohužel tak), bude vám jasné, že se o žádné PR články nejedná. Kdepak. Věc je daleko jednodušší a přináší SEO agenturám velmi zajímavé zisky. Tím, že z píšících blogerů dělají trouby. Proč?

Protože si za naprosto směšné peníze kupují trvalý zpětný odkaz. Víc v tom nehledejte. Cena takto umístěných PR článků je z pohledu jejich primárního úkolu - totiž přivést návštěvníky, které případně prezentovaná služba (nebo věc) zaujme, prakticky nulová. Třeba proto, že jeden z PR článků věnujících se propagaci dětských pístovišť vyšel na webu, který zveřejňuje a publikuje referáty o literatuře. Přijde-li vám umístění spotu oslavujícího pískoviště pro děti na blogu, který vede střední školou povinný tvor, jako nesmysl a kravina, nebudete daleko od pravdy.

A nyní trochu ekonomiky, poněvadž z ní jsem kdysi maturoval. Vezmete-li v úvahu skutečnost, že prodej zpětných odkazů, byť je strejdou Googlem pranýřován, je běžně používanou technikou moderního linkbuildingu, zjistíte, že nešťastníci, kteří se k sepsání článku (který nikdo stejně číst nebude) nechali ukecat, prodělali kalhoty. Běžně se totiž kolem stovky za zpětný odkaz ze solidního webu platí měsíčně. Navíc - s touto částkou musí linkbuilder počítat dlouhodobě, protože pokud platit přestane, zmizí pochopitelně i zpětný odkaz. Jinými slovy - kdyby onen bloger prodal zpětný odkaz na svém blogu za mizerných padesát korun měsíčně, už třetí měsíc je v plusu. A to prosím nemusel prakticky hnout prstem, natož tvořit nějaký stylisticky pochybný blábol.

Bloger v duchu jásá, jak levně přišel ke kilu, dá si v pátek čtyři piva a je vymalováno. Prakticky grátis daroval SEO agentuře trvalý zpětný odkaz, který navíc vzhledem k tomu, že je obalen smysluplným (no, ne vždy) textem, působí přirozeně a z pohledu vyhledávače tak může mít vyšší "váhu" (já to slovo "váha" nemám rád, ale jiné nemám k dispozici. Možná - větší důležitost).

Aby bylo jasno. Chápu, že blogeřina je dřina a možnost si psaním nějak přivydělat není špatná myšlenka. Ale mladí blogeři, zamyslete se. Blog je místo, které vás nějakým způsobem identifikuje. Volbou témat, třeba. Vedete-li ho navíc déle, získává svou cenu. Nejen nějakou teoretickou, ale i praktickou. Až jednou, kupříkladu, budete hledat zaměstnání, personalista si vás určitě na webu proklepne. Dokonce na to existují specializované agentury. S největší pravděpodobností objeví jako první právě váš blog.

Dobře vedený blog o tématech, která vás zajímají a která vás vyčleňují jako jedince, který má o něco opravdový zájem, vám může v budoucnosti hodně pomoci. Blog, kde většinu článků tvoří oslavné ódy na SMS zdarma, rychlé (a často podvodné) půjčky, nebo skluzavky či pískoviště pro děti, vám moc nepomůže. Budete za blbce podruhé a to za hloupou stokorunu nestojí. Nabízím vám tedy návod, jak napsat skutečně zajímavý PR článek a jak si stanovit svou cenu. Budu vycházet ze zkušeností vlastních, takže cenu, která mi vyjde, si následně upravte podle svých vlastních potřeb a preferencí. Tak především:

1. Hodláte-li přistoupit na sepsání PR článku, vyberte si téma, kterému alespoň trochu rozumíte. Nebo ho znáte z vlastní zkušenosti
2. Počítejte s tím, že za dobu, co blogujete, jste si vytvořili nějaký okruh čtenářů. Tím, jak píšete, nebo tím, co jste, máte za zády třeba pár desítek virtuálních přátel. Neurážejte jejich inteligenci a nepište kraviny.
3. Příklad. Byli jste v Řecku, kde se vám líbilo. V systému PlaCla (nebo kdekoliv jinde) někdo projeví zájem o to, abyste podpořili textem a odkazem jeho skromný projekt. Třeba i affil na nějakou cestovku, proč ne. Nevychvalujte ale přímo cílový web. Sepište své zkušenosti z návštěvy této krásné země, doplňte nějakou perličkou, humornou příhodou, prostě buďte sví. A v textu, nebo až v závěru třeba nenápadně doporučte možnost, jak si podobný zážitek dopřát, odkazem na web zákazníka, který vám za to zaplatí.
4. Nebo. Jste už starší bloger, máte malé ratolesti a nedávno jste byl postaven před problém, který zaživá hodně otců, matek, ale i nevlastních dědečků. Absenci pískoviště. Popište konkrétně své zkušenosti se stavbou podobného architektonického díla, dodejte zajímavé postřehy, nápady, vlastní zkušenost a pak opět odkažte na web klienta. Proč ne.
5. A tak dále - způsobů se dá vymyslet spousta. Platí ale jedno důležité pravidlo - pište tak, aby si to vaši čtenáři, které máte, rádi a s chutí a přečetli. A třeba se nechali inspirovat. Teprve pak má váš PR článek měřitelnou cenu. Z praktického hlediska a koneckonců i z pohledu SEO.
6. Jo - a nepište za stovku.

Proč?

Uvádím svůj rozpočet, který jsem si stanovil, kdyby mě náhodou někdo požádal o napsání PR článku. Jednu nabídku jsem v rámci systému PlaCla akceptoval s tím, že jsem požadoval místo 112 Kč částku o fous vyšší. Konkrétně 3 000 Kč. Jednalo se o požadavek na podpoření webu, který nabízí dovolenou v Řecku. Čili jednoznačně komerční projekt, který svým majitelům přináší solidní peníze. 

Protože je to moje oblíbená země a pár krátkých cestopisů jsem o ní už napsal (třeba http://pelopones.plavacek.net), cítil jsem se pevný v kramflecích. Tím, že bych ani čtenáře svého tématicky poměrně úzce zaměřeného Blábolníku neurazil. Vzal bych si na paškál třeba stav řeckého internetu a tvorbu webových stránek řeckými firmami (abych nebyl daleko od zaměření svého blogu), přidal bych něco historek o tom, jak je to s internetem v Řecku těžké (a to je) a podobně a závěrem (nebo přímo v textu) bych zmínil web, kde si může případně návštěvník podobný zážitek objednat. Sice PR článek, ale s hlavou a patou. Zákazník se samozřejmě zatím neozval. Někteří prostě za dobré služby nehodlají platit dobré ceny. Je to asi takový náš národní sport. 

Jak jsem k této částce došel?

1. puštění počítače (včetně spotřeby elektrické energie a hádky s manželkou, že budu večeřet o pár hodin později): 500 Kč
2. nákup Modrého Portugalu, pozdní sběr, ročník 2006: 200 Kč
3. rešerše (čili nalezení zajímavých informací, pár ukázek pozoruhodných řeckých webů apod.): 500 Kč
4. vlastní napsání článku (cca 3 hodiny): 1 600 Kč
5. stylistická a pravopisná korektura: 200 Kč

Vaše cena může být odlišná, ale nemyslím, že bude činit 112 Kč.

Pocházím ze staré školy. Nejen věkem, ale také svou dlouhou přítomností na internetu. Patřím zkrátka do skupiny gerontů, starých páprdů a dynosaurů, což mi občas také mladí nadějní dávají sežrat. Nezlobím se, protože svým způsobem mají pravdu. Snažím se ovšem udržet se ve střehu a sleduji sociálně-komunitní kvas a kromě FourSquare (nebo jak se to píše) jsem vyzkoušel prakticky kdejakou novinku, která mi padla pod ruku. V tomto ohledu ani nemám jinou možnost, protože má nevlastní vnučka roste závratným tempem a dostává se pomalu ale jistě z fáze otázek "co je to" do sekvence dotazů "proč to tak je". Což mě nutí držet krk s omladinou, pro kterou je internet naprosto běžným způsobem komunikace a jiné to nebude.

Jenže historie nikoho nezajímá a fakt, že jsem byl jedním z prvních uživatelů Napsteru je už také každému fuk. Mně ne, protože z té zlaté éry, kdy sdílení a stahování hudby bylo legální, mi zůstala obrovská databáze skvělé muziky, která se dnes shání velmi těžce, a také spousta přátel a známých, na něž jsem na Napsteru narazil. Vlastně by se dalo prohlásit, že jednou z prvních skutečných a jedinečných sociálně-komunitních sítí byl dávno zesnulý Napster, čest jeho památce. Od té doby jsem také internetovým publicistou, jak dokazuje tento úžasný stroj času: http://web.archive.org/web/20001017151304/http://napster.mp3.cz/.

Téma dnešního spotu je ale jiné

Byl, a vlastně ještě jsem bloger. To je takový vymírající druh idealisty, který žije v představě, že jeho literární výplody někdo soudný čte a ještě se u toho baví, nebo nedejbože přemýšlí. V době, kdy vám na vyjádření myšlenky postačí 140 znaků se jedná o lehký anachronismus, ale pár podobných blogerských výlupků ještě na českém internetu najdete. Poznáte je snadno. Mají stálé čtenáře a nepíší placené články. PR články.

Ba co víc, myšlenky jimi ventilované na celosvětové síti mívají hlavu a patu a občas dokáží i pobavit. A váží si svých čtenářů. Není třeba chodit daleko - legendární D-Fens (http://www.dfens-cz.com/), sarkastický Arthur Dent (http://www.misantrop.info/), otec českého internetového zpravodajství Ondřej Neff (http://hyena.cz/), Jiří Hlavenka a jeho Bloc (http://www.bloc.cz/) a pár dalších, na které jsem zrovna zapomněl.  Zkrátka ti dynosauři, kteří, ať se jim to líbí nebo ne, utvářeli český internet. Dávali mu šťávu a prakticky popírali okřídlené tvrzení, že lidé na internetu moc nečtou.

Jenže doby se mění. Nastoupili mladí žurnalisté, pro něž je alfou a omegou přítomnosti na internetu vydělat nějaké ty buky. Peníze, chcete-li. Nic proti. Doba dává a jen hlupák by nebral. Jenže nechat si za psaní platit vyžaduje také trochu sebereflexe a to nejmenší, co může mladý publicista udělat je, že bude ovládat svůj mateřský jazyk na slušné úrovni. Bude také schopen udržet myšlenku a následně ji opustit. A nebude nasírat čtenáře, protože pokud to udělá víckrát (a nebude zrovna patřit do výběrové skupiny HVK*), velmi záhy o ně přijde.

Placený článek v českém provedení

Vydělat na tom, že píšu, není myšlenka nikterak nová ani moc objevná. Funguje to tak odjakživa, ale bohužel mám takový pocit, že smrtelnou ránu skutečně tvůrčímu psaní zasadila zhoubná nemoc zvaná SEOmánie. Porozhlédnete-li se kolem, najdete ji na každém kroku. Je to taková česká epidemie, která se šíří zdravému rozumu navzdory a vychází z podhoubí, kterému se říká velmi špatně optimalizace pro vyhledávače. Cítíte v tom spojení také něco falešného? A tak jsem se o něco později než Arthur Dent přihlásil do systému PlaCla (http://www.misantrop.info/ja-jen-tak-placla), který měl změnit český internet na všeobecně spokojené blogery i zákazníky. Všichni budou bohatí a šťastní a prachy se budou jenom točit. No. Nestalo se. Nenapsal jsem pro tam registrované klienty ani čárku. Důvody proč shrnul už Arthur, já přicházím ještě s malou troškou do digitálního mlýna.

Blog jako takový je ryze soukromým místem, kde si majitel může plácat játra podle libosti. O tom žádná. Jedná se o jeho virtuální píseček a kdo nechce, nechť nečte. Jenže blog je také místem, které může lidi spojovat. Vysvětlím. Skutečným zlatým pokladem úspěšného blogu je totiž sorta stálých čtenářů. Což je banda nezodpovědných individuí, kterým bloger padl do noty a uspokojuje jejich leckdy často skrývané touhy po dobrém literárním nebo odborně-literárním zážitku. Dobří holubi se vracejí a dobří čtenáři také.

A vracející se čtenáři nejsou jen tak ledajaké bytosti, prosím. Vezou se většinou s blogerem na stejné vlně (pokud se nejedná o věčně rebelující "howeeny") a jsou vděčni za každou řádku, kterou bloger vypotí. Leckdy to blogera také stojí hodně úsilí a začasté i láhev archivního Modrého Portugala. Spokojený a vracející se čtenář je zlatý fond každého blogu. Je váš, můžete si ho vychovávat, hýčkat a občas se s ním i docela lidsky ožrat, pokud pochází z blízkosti místa vašeho bydliště. Samé plusy. Není škoda někoho takového ztratit? 

Tak ho zbytečně neštvěte a nepište přihlouplé bláboly o dětských pískovištích nebo neodolatelných nabídkách SMS pseudo aukcí a podobně. Za kilčo, které možná dostanete a za nějž se ani v hospodě pořádně nepomějete, to prostě nestojí. Hýčkejte si svého čtenáře, je to váš vzdálený virtuální přítel a nikdy nevíte, kdy ho budete potřebovat. Stejně jako on třeba ve chvíli, kdy vaše dílo čte, potřebuje vás.

Nepište tedy, prosím na svůj vymazlený blog pitomé a nudné PR články. Je to celé k prdu a užitek z podobného zvěrstva nemá vůbec nikdo. Dokonce ani ten hloupý robot, protože jak je známo, ten vyhledává jiné lahůdky a pochutiny, jak jsem nade vší pochybnost dokázal zde: http://www.blabolnik.cz/pravdivy-pohled-do-zakulisi-fungovani-fulltextoveho-vyhledavace-seznam-cz

* HVK = Hulán, Vogl, Kaluža

Po dlouhém váhání jsem se rozhodl, že vyhovím čtenářům mého Blábolníku, kteří by rádi doma měli po ruce i skutečnou knihu. Vonící papírem a tiskařskou černí. Spisek, kterým můžete listovat, jak je vám libo, i když jste offline. Ve vaně, ba i na záchodě, kam ani hypermoderní FourSquare zatím nesmí. Ovšem co není, může být, že. A hned je námět na povídku.

Rozhodování bylo poměrně obtížné, protože jednu knihu, byť odbornou, jsem už po Petru Staníčkovi (www.pixy.cz) dokončoval a vím, že je to pěkná řehole. Bez pomoci dalších kolegů bych se určitě neobešel, ale CSS - hotová řešení jsou fakt dobrá kniha.

Přesvědčil mě tedy až Dalibor Tydlačka (ano, to je ten ilustrátor, jehož každodenním předvolebním údělem je kreslit Čulibrka - www.culibrk.cz a občas zhmotní do reality i mé dost šílené scifistické nápady), který souhlasil, že útlou knihu, kterou vydám asi samonákladem, opatří pěknými tématickými ilustracemi.

Důvod, proč se o svém rozhodnutí poprat se s textovým editorem zmiňuji veřejně, je jednoduchý. Budu-li mít v patách bandu natěšených čtenářů, bude se mi lépe tvořit a těžko se budu moci vymlouvat. Kniha bude mít bohužel poměrně úzkou cílovou skupinu tvořenou většinou tvory, kteří se tak či onak magickému oboru zvanému webdesign věnují, takže z čistě ekonomického hlediska vzato se jedná o rizikovou investici. Protože i čas autora jsou peníze, že.

Abyste ale věděli, do čeho případně půjdete a svými penězi oceníte. Bude se jednat o sbírku mých povídek (blábolů, chcete-li), z nichž jeden každý bude opatřen krátkou předmluvou, navozující téma povídky. Značná část jich bude z Blábolníku, ale některé budou fungl nové. Mám v plánu čtenáře provést světem, který je  jedinečný a vlastně dosud nemá historii. Světem, k němuž jsem přišel jako slepý k houslím už v roce 1996 a který, ač je pouhým řemeslem, skýtá vnímavému a přemýšlivému tvorovi spoustu inspirace. A také přináší zážitky, o nichž se našim předkům ani nezdálo.

Mým  záměrem je představit vám obor, který, pokud vím, dodnes nemá ani vlastní vědeckou definici, pohledem starého páprdy s mozkem nedospělého puberťáka, pro něhož žádná myšlenka není dostatečně šílená, aby se nemohla stát skutečností. Držte mi palce a doporučte mi dobrého korektora, protože interpunkce je věc, která mi dodnes činí velké potíže. Vinou učitelky češtiny na základní škole, která mě naučila jedno pravidlo, které ovšem neplatí absolutně:

"Když nevíš, kde napsat čárku, přečti si větu nahlas, a tam, kde se nadechneš, tam vraž čárku."

Aby nedošlo k nedorozumění  a zbytečné neplodné diskusi, řeč nebude o elementu TITLE (tedy defacto nadpisu stránky), který je už ze své podstaty jedním z nejvýznamnějších stavebních kamenů webové stránky a z pohledu SEO také tím nejdůležitějším prvkem, kterému je třeba věnovat patřičnou pozornost.  

Další povídání se bude točit výhradně kolem atributu title, o němž, jak se můžete snadno přesvědčit v různých diskusích (ale i na webech společností nabízejících SEO), spousta SEO iluzionistů tvrdí, že je děsně výhodný pro SEO. Zklamu je i vás. Není.

V krátkosti o atributu title

Co je tedy ten atribut, který vytáhli SEO mágové na světlo? Jde o velmi užitečnou věc, která může významně pomoci lidskému návštěvníkovi v orientaci na stránce. Kupříkladu může upřesnit místo nebo obsah stránky, na které míří odchozí odkaz. Mějme příklad:

O dědovi Vševědovi

Jak vidíte, ze samotného odkazu není příliš patrné, kam se po kliknutí člověk dostane. Může jít třeba o slavnou pohádku (v níž jsem si také zahrál malou roli), může ale také směřovat na podrobný referát nebo rozbor jejího čtenáře, a při troše fantazie vás může také dopravit na webovou stránku ČSSD na článek jejího předsedy, který má k dědovi Vševědovi poměrně blízko. Není-li navíc z okolního textu jednoznačně patrné, kam odkaz vede, lidé budou opatrní. Co může udělat webdesigner, aby člověku ulehčil hamletovské rozhodování "kliknout - nekliknout"? Inu, doplní k odkazu atribut title třeba takto:

O dědovi Vševědovi

Prima. Tvor, který zašermuje myškou nad odkazem (nebo se dokodrcá na místo pomocí klávesnice) bude obdařen malým pop-up okénkem, které mu poskytne informaci, jež může ovlivnit jeho rozhodnutí. Až potud je vše v pořádku.

Nyní si povíme, kdy se jeho použití vyhnout

1. obsahuje-li atribut title stejný text jako je ten v odkazu, je zbytečný
2. pokud je z okolního textu jednoznačně jasné, kam odkaz vede, je zbytečný
3. narvete-li do něj klíčová slova abyste jako udělali SEO, děláte zbytečnou práci a můžete občas zmást lidského návštěvníka

A co SEO?

Nic. Minimálně ze dvou důvodů moderní vyhledávače tento atribut ignorují:

1. ať se vám to líbí nebo ne, jedná se o část webové stránky, která je oku lidského návštěvníka skryta, dokud neprovede nějakou akci. Což pochopitelně nemusí. Jde tudíž o text skrytý a jak už dávno víme, všechny vyhledávače se v rámci technických možností snaží dívat se na webovou stránku očima lidského elementu. Co člověk nevidí - robot většinou ignoruje (jistě, jsou výjimky - kupříkladu element META DESCRIPTION, ale o něm už jsem kdysi psal a ten navíc alespoň u Google neovlivňuje řazení výsledků. U Seznamu prý trochu ano, což je informace, kterou jsem vylovil v jedné konferenci od Dušana Janovského. Ale nejspíš jenom dočasně.)
2. letmým pohledem do specifikace HTML (viz http://www.w3.org/TR/REC-html40/index/elements.html) navíc dojdete k poznání, že atribut title lze použít prakticky u každého elementu. Živná půda pro SEO spammery, pokud by fulltexty začaly brát tento atribut vážně.

Jistě - teď vás napadá, že algoritmicky není problém zjistit, u kterého elementu se title nachází a brát v úvahu jenom ten u odkazu. Mě totéž ovšem napadlo už dřívěji a tak vám nyní zkusím podat

Důkaz místo slibů

Nejdřív trochu logiky - určitě se shodneme, že má-li vyhledávač nějakým způsobem brát atribut title v úvahu, musí ho nutně i s textem stránky zaindexovat, že. Jinak řečeno  - uložit jeho obsah do své databáze a v případě, že dojde na dotaz, který odpovídá textu atributu, měl by stránku, která ho obsahuje, zobrazit ve výsledcích vyhledávání. Třeba. Udělal jsem si tedy sám pro sebe takový malý pokus a jeden odkaz v horní navigaci mého Blábolníku (www.blabolnik.cz) jsem vybavil atributem title s vymyšleným textem, který se v indexu Google dosud nenachází.

Abych neznehodnotil svůj malý test, nebudu ho tu uvádět, ale ti zručnější z vás ho jistě objeví. Závěr - pokud zadáním tohoto nesmyslného (ale dost libozvučného slova) do Google obdržíte nějakou stránku z mého Blábolníku, můžeme brát za prokázané, že Google tento atribut neignoruje, ale indexuje. Počítám ale, že neuspějete (alespoň já pohořel). 

Poučení

Nevěřte každému SEO šamanovi, který na svém webu nebo na diskusích papouškuje někde odposlechnuté fráze, aniž by si sám prakticky ověřil jejich platnost. Konkrétně u atributu title, jak je vidět, není žádný problém stále dokola se vynořující mýtus prakticky a jednoznačně vyvrátit.

A pár odkazů závěrem:

- o atributu TITLE od Ann Smarty, http://www.searchenginejournal.com/how-to-use-link-title-attribute-correctly/7687/
- od téže autorky něco málo o ALT a TITLE, také zajímavé http://www.searchenginejournal.com/image-alt-text-vs-image-title-whats-the-difference/6930/
- přestože to s tématem článku nesouvisí, objevil se v komentářích názor, že jsem vynechal správné použití ALT a TITLE u obrázku. Jak na to správně především z hlediska přístupnosti je krásně prakticky vidět zde: http://klient.plavacek.net/kocka-mica.html (vytvořil a poskytl Radek Pavlíček, http://www.blindfriendly.cz/, za což děkuji)

P.S. Někdo se mě na Twitteru zeptal, kde asi mají hnízdo mnou zmiňovaní SEO mágové. Nevím to zcela přesně, ale tipnul si bych na nejmenší okresní české město ležící v Libereckém kraji. Jmenuje se, tuším, Seomily.