K tématu dnešního delšího spotu mě přiměla poměrně zajímavá událost, která se udála uvnitř systému PlaCla.cz (jistě netřeba představovat, tímto mu dělám reklamu, protože autor za to, že není využit tak, jak by si zasloužil, pochopitelně nemůže).

Zmíněná událost dokázala nade vší pochybnost, že skutečné výhody poměrně uzavřeného systému jako první pochopila jedna (nejmenovaná) velká SEO agentura (ale možná je jich víc, nepátral jsem do hloubky), zatímco blogeři, kteří své drahocenné místo nabízejí, jsou za blbce. Důkazem budiž dnes zveřejněných 92 poptávek na sepsání PR článku, z nichž jedna každá nabízela nemlich stejnou cenu a prakticky stejný text. Citujme:

Napsat článek na téma "cenzurováno", který bude odkazovat na adresu "cenzurováno". Článek bude mít rozsah 1,5 NS (1800 znaků včetně mezer) a bude vybízet k objednání služeb "cenzurováno" na uvedeném webu. Bude vysvětlovat a propagovat nabízené výhody. Článek bude obsahovat 2 - 3 hypertextové odkazy v různých variantách fráze "cenzurováno". Měl by současně podporovat i značku webu a budovat jeho dobré jméno.

Nabídnutá cena činila u všech těchto inzerátů jednotných 112 Kč.

Pomiňme prozatím skutečnost, že drtivá většina v systému zaregistrovaných blogů se nemůže pyšnit kdovíjakou návštěvností a tak základní myšlenku PR článku, jehož cílem má být široké veřejnosti představit nějakou novou zajímavou službu (nebo věc, to je fuk), pohřbívá už ze startu. Přidáte-li ale k uvedenému fakt, že většina "PR článků", které tito většinou bezejmenní (nic ve zlém) blogeři splodí, jsou na úrovni slohové práce žáka šesté třídy základní školy (opět nic ve zlém, ale je to bohužel tak), bude vám jasné, že se o žádné PR články nejedná. Kdepak. Věc je daleko jednodušší a přináší SEO agenturám velmi zajímavé zisky. Tím, že z píšících blogerů dělají trouby. Proč?

Protože si za naprosto směšné peníze kupují trvalý zpětný odkaz. Víc v tom nehledejte. Cena takto umístěných PR článků je z pohledu jejich primárního úkolu - totiž přivést návštěvníky, které případně prezentovaná služba (nebo věc) zaujme, prakticky nulová. Třeba proto, že jeden z PR článků věnujících se propagaci dětských pístovišť vyšel na webu, který zveřejňuje a publikuje referáty o literatuře. Přijde-li vám umístění spotu oslavujícího pískoviště pro děti na blogu, který vede střední školou povinný tvor, jako nesmysl a kravina, nebudete daleko od pravdy.

A nyní trochu ekonomiky, poněvadž z ní jsem kdysi maturoval. Vezmete-li v úvahu skutečnost, že prodej zpětných odkazů, byť je strejdou Googlem pranýřován, je běžně používanou technikou moderního linkbuildingu, zjistíte, že nešťastníci, kteří se k sepsání článku (který nikdo stejně číst nebude) nechali ukecat, prodělali kalhoty. Běžně se totiž kolem stovky za zpětný odkaz ze solidního webu platí měsíčně. Navíc - s touto částkou musí linkbuilder počítat dlouhodobě, protože pokud platit přestane, zmizí pochopitelně i zpětný odkaz. Jinými slovy - kdyby onen bloger prodal zpětný odkaz na svém blogu za mizerných padesát korun měsíčně, už třetí měsíc je v plusu. A to prosím nemusel prakticky hnout prstem, natož tvořit nějaký stylisticky pochybný blábol.

Bloger v duchu jásá, jak levně přišel ke kilu, dá si v pátek čtyři piva a je vymalováno. Prakticky grátis daroval SEO agentuře trvalý zpětný odkaz, který navíc vzhledem k tomu, že je obalen smysluplným (no, ne vždy) textem, působí přirozeně a z pohledu vyhledávače tak může mít vyšší "váhu" (já to slovo "váha" nemám rád, ale jiné nemám k dispozici. Možná - větší důležitost).

Aby bylo jasno. Chápu, že blogeřina je dřina a možnost si psaním nějak přivydělat není špatná myšlenka. Ale mladí blogeři, zamyslete se. Blog je místo, které vás nějakým způsobem identifikuje. Volbou témat, třeba. Vedete-li ho navíc déle, získává svou cenu. Nejen nějakou teoretickou, ale i praktickou. Až jednou, kupříkladu, budete hledat zaměstnání, personalista si vás určitě na webu proklepne. Dokonce na to existují specializované agentury. S největší pravděpodobností objeví jako první právě váš blog.

Dobře vedený blog o tématech, která vás zajímají a která vás vyčleňují jako jedince, který má o něco opravdový zájem, vám může v budoucnosti hodně pomoci. Blog, kde většinu článků tvoří oslavné ódy na SMS zdarma, rychlé (a často podvodné) půjčky, nebo skluzavky či pískoviště pro děti, vám moc nepomůže. Budete za blbce podruhé a to za hloupou stokorunu nestojí. Nabízím vám tedy návod, jak napsat skutečně zajímavý PR článek a jak si stanovit svou cenu. Budu vycházet ze zkušeností vlastních, takže cenu, která mi vyjde, si následně upravte podle svých vlastních potřeb a preferencí. Tak především:

1. Hodláte-li přistoupit na sepsání PR článku, vyberte si téma, kterému alespoň trochu rozumíte. Nebo ho znáte z vlastní zkušenosti
2. Počítejte s tím, že za dobu, co blogujete, jste si vytvořili nějaký okruh čtenářů. Tím, jak píšete, nebo tím, co jste, máte za zády třeba pár desítek virtuálních přátel. Neurážejte jejich inteligenci a nepište kraviny.
3. Příklad. Byli jste v Řecku, kde se vám líbilo. V systému PlaCla (nebo kdekoliv jinde) někdo projeví zájem o to, abyste podpořili textem a odkazem jeho skromný projekt. Třeba i affil na nějakou cestovku, proč ne. Nevychvalujte ale přímo cílový web. Sepište své zkušenosti z návštěvy této krásné země, doplňte nějakou perličkou, humornou příhodou, prostě buďte sví. A v textu, nebo až v závěru třeba nenápadně doporučte možnost, jak si podobný zážitek dopřát, odkazem na web zákazníka, který vám za to zaplatí.
4. Nebo. Jste už starší bloger, máte malé ratolesti a nedávno jste byl postaven před problém, který zaživá hodně otců, matek, ale i nevlastních dědečků. Absenci pískoviště. Popište konkrétně své zkušenosti se stavbou podobného architektonického díla, dodejte zajímavé postřehy, nápady, vlastní zkušenost a pak opět odkažte na web klienta. Proč ne.
5. A tak dále - způsobů se dá vymyslet spousta. Platí ale jedno důležité pravidlo - pište tak, aby si to vaši čtenáři, které máte, rádi a s chutí a přečetli. A třeba se nechali inspirovat. Teprve pak má váš PR článek měřitelnou cenu. Z praktického hlediska a koneckonců i z pohledu SEO.
6. Jo - a nepište za stovku.

Proč?

Uvádím svůj rozpočet, který jsem si stanovil, kdyby mě náhodou někdo požádal o napsání PR článku. Jednu nabídku jsem v rámci systému PlaCla akceptoval s tím, že jsem požadoval místo 112 Kč částku o fous vyšší. Konkrétně 3 000 Kč. Jednalo se o požadavek na podpoření webu, který nabízí dovolenou v Řecku. Čili jednoznačně komerční projekt, který svým majitelům přináší solidní peníze. 

Protože je to moje oblíbená země a pár krátkých cestopisů jsem o ní už napsal (třeba http://pelopones.plavacek.net), cítil jsem se pevný v kramflecích. Tím, že bych ani čtenáře svého tématicky poměrně úzce zaměřeného Blábolníku neurazil. Vzal bych si na paškál třeba stav řeckého internetu a tvorbu webových stránek řeckými firmami (abych nebyl daleko od zaměření svého blogu), přidal bych něco historek o tom, jak je to s internetem v Řecku těžké (a to je) a podobně a závěrem (nebo přímo v textu) bych zmínil web, kde si může případně návštěvník podobný zážitek objednat. Sice PR článek, ale s hlavou a patou. Zákazník se samozřejmě zatím neozval. Někteří prostě za dobré služby nehodlají platit dobré ceny. Je to asi takový náš národní sport. 

Jak jsem k této částce došel?

1. puštění počítače (včetně spotřeby elektrické energie a hádky s manželkou, že budu večeřet o pár hodin později): 500 Kč
2. nákup Modrého Portugalu, pozdní sběr, ročník 2006: 200 Kč
3. rešerše (čili nalezení zajímavých informací, pár ukázek pozoruhodných řeckých webů apod.): 500 Kč
4. vlastní napsání článku (cca 3 hodiny): 1 600 Kč
5. stylistická a pravopisná korektura: 200 Kč

Vaše cena může být odlišná, ale nemyslím, že bude činit 112 Kč.